Paní profesorka českého jazyka se na náš třídní sraz maturantů z roku 2000 dostavila s notýskem plným poznámek o našem ročníku.

„Já jsem Vašek Benjamin, u mě tam máte určitě napsáno něco jako debil nebo blbeček.“

„Václave, já Vás poznávám, ale tak hrozné to nebylo. Řekla bych, že záblesky tam byly.“

Uvědomil jsem si, že tyto záblesky se opravdu občas náhle objevily, a nejen během studia. Rozhodl jsem se, že začnu po večerech blýskat častěji. Proto berte mé texty jako náročnou cestu za bouří na noční obloze, která se možná nikdy neobjeví. Ale hrom, který zazní po každém povedeném zablýsknutí, se mnou příjemně zatřese a přináší pocit, jaký jsem za nekonečné roky strávené v korporátech nezažil.

Během covidu jsem vzal do ruky jednu černobílou fotografii, která ve mně probudila barevné vzpomínky. Postupně jsem začal tyto vzpomínky oživovat a přenášet z hlubin šedé kůry mozkové na bílou stránku Wordu.

Tak vznikl příběh poskládaný z krátkých útržků a událostí mého dětství. Chystám se ho v roce 2025 vydat jako knihu s pracovním názvem "Kniha psaná amatérskou rukou, ale profesionálním srdcem", která vyjde pod oficiálním názvem "Křehká mozaika".

Pojďte si se mnou zavzpomínat na jedno neobyčejně obyčejné, nebo možná obyčejně neobyčejné dětství. Třeba v něm naleznete, nebo si alespoň připomenete i to své.